Kapelu AC/DC založili bratři Angus a Malcolm Youngové v roce 1973 v australském Sydney. Srdce mnoha svých fanoušků si získala svým rytmickým, ale zároveň živelným pojetím rockové hudby, které je pro její skladby dodnes typické. O jejím úspěchu svědčí i více než 200 milionů prodaných alb a koncerty, které jsou vyprodané dlouho dopředu. Za více než čtyřicet let trvající úspěšnou kariéru zažila však kapela i pády – to když v roce 1980 předčasně zemřel její zpěvák Bon Scott. Bratři Youngové však vytrvali a s novým zpěvákem Brianem Johnsonem ve svých řadách pokračovali v úžasné rockové jízdě, jejíž plody dodnes uchvacují posluchače napříč generacemi.
Moc často nepíšu recenze na hudební biografie, přesto jsem si pro dnešní článek jednu takovou knihu vybrala - AC/DC: Ať žije rock!.
Už od prvního pohledu jde vidět, že je kniha graficky krásně zpracovaná, plná fotografií, které doplňují palcové titulky a také citáty členů kapely a mnoho dalších osobností. Více než dvě stě fotek vyváženě doplňuje text.
Pro miliony fanoušků představuje AC/DC nejlepší rockovou kapelu všech dob. Písně jako Highway To Hell, Let There Be Rock, Back In Black nebo Thunderstruck zná každý. Myslím, že kniha bude velkým přínosem nejen pro skalní fanoušky, ale i pro ty, kteří se o kapelu doposud zajímali jen po hudební stránce. Autor zobrazuje historii AC/DC od jejich vzniku v roce 1973 v australském Sydney bratry Youngovými, až po smrt Malcolma Younga v listopadu 2017. Autor knihy je hudební publicista, což je znát.
Dozvíte se, kdo je autorem textů písní, kde vznikaly a také co znamenají. Nechybí ani další recenze na právě vydaná alba i zpovědi členů kapely o smrti Bona Scotta, jejich prvního zpěváka.
AC/DC: Ať žije rock! je velmi čtivá kniha, nabitá a inspirující. Při čtení jsem si pouštěla jednotlivá alba a možná i díky tomu jsem si četbu tolik užila. Čtenář se dozví, jak vznikl název kapely, kde byl nahrán zvuk kostelního zvonu v úvodu písně Hells Bells a mnoho dalšího.
Miluji AC/DC a tuto knihu. Čtení jsem si užila s úsměvem na rtech i slzami v očích. AC/DC se stali inspirací pro mnoho kapel, jsou skromní a sví. Kdyby nebylo této kapely, asi bych nikdy nepoznala poctivý rock. I proto pro mě tolik znamenají a moc si jich vážím.
Tohle sice není šálek mé kávy, ale ten kytarový začátek ve videu znám i já, to je nezaměnitelné :D.
OdpovědětVymazatTo chápu, ne každý má rád tenhle styl. Ano, jejich hudbu si nejde splést - je to pořád stejné, ale taky pořád stejně dobré. :)
Vymazat