Angela Marsonsová - Případy Kim Stoneové 12: Vražedná mysl

Nepocítím strach. Nepocítím strach.

Opakuju si ta slova v duchu pořád dokola. Pruh látky, 

který se mi zařezává do koutků úst, mi nedovolí říct je nahlas. 

Ruce i nohy mám znecitlivělé, buď zimou, nebo kvůli poutům,

jimiž jsem přikurtovaná k židli, sama nevím.

Mám husí kůži a mělce dýchám. Vím, jak tyhle fyzické reakce

na strach, který mi koluje mozkem, ovládat.

Naučili mě to. Nevím, jak dlouho už tady jsem. 

Hrobové ticho kolem mi nedává žádnou nápovědu. 

Připadá mi, jako by čas přestal běžet. Nějak ho zastavili. 

Smysly mám utlumené, nejsou tu cítit žádné pachy,

slyšet žádné zvuky, nemůžu se ničeho dotknout.

Se zavázanýma očima nevidím nic než černou látku.

Jeden zvuk se vlastně ozývá, už jsem se ho naučila vítat i se ho děsit. 

Kovové řinčení, které se kolem mě rozlehne pokaždé,

když otevřou dveře, mi dodává jistotu, že mě tu nenechali umřít.

Ještě ne.

Samanthu Brownovou, mladou vysokoškolačku, nalezli doma v posteli s proříznutým hrdlem a nožem v ruce, bez zjevných známek násilí či boje. Působí to jako jasný případ sebevraždy. Podivná reakce dívčiných rodičů však tuto teorii zvrátí a inspektorka Kim Stoneová pochopí, že tady šlo o vraždu. Jak ji však vyřešit, když všechny stopy už jsou nenávratně ztracené? Nikdo nezajistil DNA ani otisky prstů a tým kriminalistů nemá k dispozici nic víc než několik fotografií těla. A informace o Farmě jednoty, zdánlivě neškodném uzavřeném společenství, v němž dívka žila. Zjistit o něm něco víc bude těžké. Jedině že by do něj Kim nasadila svého člověka. Netuší ale, co všechno tím riskuje...

Dnes mám pro vás recenzi na detektivku Vražedná mysl

Již dvanácté setkání s týmem vyšetřovatelů v čele s Kim Stoneovou a na čtenáře i tentokrát čeká napínavé a strhující čtení. Tentokrát hraje roli uzavřená komunita a úmrtí, která působí jako sebevraždy.

Mladá vysokoškolačka Samantha Brownová je nalezena mrtvá ve svém bytě. Má podříznuté hrdlo a v ruce nůž. Tým vyšetřovatelů se shoduje, že jde o sebevraždu. Ale vstupní dveře byly zavřené jen na jeden zámek, nenašel se žádný dopis na rozloučenou, v bytě bylo vše na svém místě... Navíc sebevražda tímto způsobem je neobvyklá.

Definitivní pochybnosti začne mít Kim Stoneová po rozhoru s dívčinými rodiči. Jejich reakce vyvolá v Kim zvědavost a je jí jasné, že v tomto případě se o sebevraždu nejedná. Veškeré stopy, otisky prstů a DNA jsou však zničeny.

A pak je nalezeno další tělo. Je jím mladý muž, rovněž s podříznutým hrdlem, také zdánlivá sebevražda, avšak spojitost mezi vraždami je jasná.

Vyšetřování Kim a její tým zavádí na Farmu jednoty – uzavřená komunita, v níž oběti pobývaly, o které není snadné něco zjistit a vypadá to, že s oběťmi nemá tahle sekta žádnou spojitost, takže tým vyšetřovatelů povolení k prohlídce nedostane. A tak je Kim pevně rozhodnutá poslat na Farmu jednoty jednoho ze svých lidí. Netuší však, jak nebezpečné rozhodnutí udělala...

Vražedná mysl je dvanáctým dílem úspěšné série Případy Kim Stoneové, což Angela Marsonsová dokazuje s každým dílem. Pokaždé přichází s něčím novým a neméně poutavým. Je proto těžké říct, která kniha se povedla nejvíce. 

Píši to pokaždé, ale musí i tentokrát. Pokud jste žádnou z knih ještě nečetli, pak to rozhodně udělejte. Jsem si jistá, že si Kim a její tým oblíbíte stejně jako já. Už teď se těším na další setkání s nimi. Do té doby plný počet hvězdiček této knize. 

Angela Marsonsová pochází ze středoanglické průmyslové oblasti Black Country, kde dodnes žije se svou partnerkou. Kariéru spisovatelky zahájila společenskými romány My Name Is (2013) a The Middle Child (2014), poté se začala věnovat kriminální próze a napsala Němý křik, první případ Kim Stoneové (2015). Ten zaznamenal fenomenální úspěch: déle než měsíc vévodil žebříčku bestsellerů britského amazonu, periodika The Guardian a The Bookseller ho zařadila mezi deset nejlepších krimi roku a započal sérii, jež se nakonec rozrostla do (zatím) šestnáctidílné řady, doplněné prequelem První krev (2019). Případy Kim Stoneové byly přeloženy do 29 jazyků a celosvětové prodeje přesáhly hranici pěti milionů výtisků.