Aurelie otáčela hlavu ze strany na stranu a zkoumala svůj vzhled ze všech možných úhlů. "Jsem víc než spokojená, Lottie. Máte přirozený kadeřnický talent. Líp by si neporadila ani moje služebná."
"Jsem moc ráda, že se vám účes líbí, milostivá paní."
Aurelie se otočila na stoličce. "Něco vám povím. Pro tenhle hostinec je vás škoda. Neumím posoudit, jestli se hodíte na zdravotní sestru, ale s radostí vás zaměstnám jako svou osobní služebnou. Jste zdatná a inteligentní a rychle se učíte."
"Na něco tokového bych ani nepomyslela, milostivá paní, ale ráda bych dělala něco pro ty statečné muže, kteří riskují život, abychom my všichni byli v bezpečí."
"Váš názor chválím, musíte mi však odpustit, že nesdílím vaše romantické představy o válce a bojišti. Je to nesmírně krutá záležitost."
"Přesto jste se provdala za vojáka, milostivá paní."
"Rod de Morganů, z něhož pocházím, má dlouhou vojenskou historii. Můj otec coby druhorozený syn pochopitelně nastoupil do armády, ale poté co jeho starší bratr zemřel na tyfus, titul hraběte přešel na tatínka. Když jsem se provdala za Dashwooda, věděla jsem, do čeho jdu. Není to však život pro každého." Vstala od toaletního stolu. "Zamlouváte se mi, Lottie, a nutně potřebuji služebnou. Merriweatherová, která mě doprovází už od mého dětství, na tom bohužel není zdravotně nejlíp, a já mám dojem, že její dny v mých službách jsou u konce. Měla byste zájem ji zastoupit?"
"Zastoupit ji?" Lottie nevěřícně vykulila oči. "Nabízíte mi její místo?"
"Jsem moc ráda, že se vám účes líbí, milostivá paní."
Aurelie se otočila na stoličce. "Něco vám povím. Pro tenhle hostinec je vás škoda. Neumím posoudit, jestli se hodíte na zdravotní sestru, ale s radostí vás zaměstnám jako svou osobní služebnou. Jste zdatná a inteligentní a rychle se učíte."
"Na něco tokového bych ani nepomyslela, milostivá paní, ale ráda bych dělala něco pro ty statečné muže, kteří riskují život, abychom my všichni byli v bezpečí."
"Váš názor chválím, musíte mi však odpustit, že nesdílím vaše romantické představy o válce a bojišti. Je to nesmírně krutá záležitost."
"Přesto jste se provdala za vojáka, milostivá paní."
"Rod de Morganů, z něhož pocházím, má dlouhou vojenskou historii. Můj otec coby druhorozený syn pochopitelně nastoupil do armády, ale poté co jeho starší bratr zemřel na tyfus, titul hraběte přešel na tatínka. Když jsem se provdala za Dashwooda, věděla jsem, do čeho jdu. Není to však život pro každého." Vstala od toaletního stolu. "Zamlouváte se mi, Lottie, a nutně potřebuji služebnou. Merriweatherová, která mě doprovází už od mého dětství, na tom bohužel není zdravotně nejlíp, a já mám dojem, že její dny v mých službách jsou u konce. Měla byste zájem ji zastoupit?"
"Zastoupit ji?" Lottie nevěřícně vykulila oči. "Nabízíte mi její místo?"
Lottie Lanerová, služebná v rušném zájezdním hostinci U Dvoukrké labutě v centru Londýna, zná jen dřinu od rána do noci a pohlavky od věčně nespokojené hostinské. Jednou večer přivezou vojáci do hostince svého kamaráda, který utrpěl těžký otřes mozku a vážné pohmožděniny. Zatímco se Lottie o mladíka svědomitě stará a přispívá k jeho rychlému uzdravení, zjišťuje, že může svůj život zasvětit jiné, prospěšnější práci. A tak když jí nespoutaná a impulzivní lady Aurelie Dashwoodová, manželka britského důstojníka, nabídne místo své osobní služebné, Lottie, která touží ošetřovat vojáky raněné během krymské války, bez váhání souhlasí. Po dobrodružné plavbě se ocitá v Balaklavě poblíž Sevastopu, kde odhaluje jak válečné hrůzy, tak nepřejícné chování britské smetánky. Tragická událost ji přinutí k návratu do Anglie, kde jí ale hrozí život na ulici nebo chudobinec. Lottie se však nevzdává a díky své síle a odhodlání, ale i nezištné podpoře svých přátel se dokáže postarat nejen sama o sebe, nýbrž také o ty, kteří to potřebují, a znovu nalézt štěstí a smysl života...
Dnes pro vás mám recenzi na román Služebná z hostince
Devatenácté století, střetnutí bohatství a chudoby, lásky a nebezpečí, které představuje válka. To vše v sobě ukrývá román Služebná z hostince, který jsem brala do rukou s tím, že si odpočinu u něčeho lehčího, ale ve skutečnosti je kniha jiná.
Poprvé jsem se s dílem autorky setkala na konci roku 2019, kdy jsem četla román Vánoční pohlednice. Tento typ literatury není tak úplně pro mě, ale čas od času se hodí, a tak jsem po delší době, kdy jsem čtení odkládala, sáhla po Služebné z hostince.
Hlavní hrdinkou je Lottie Lanerová, mladá žena, která pracuje v hostinci U Dvoukrké labutě, kterému vládne neskutečná držgrešle, ženská, která nechodí pro ránu daleko a svým zaměstnancům jen znepříjemňuje život. Jednoho večera je do hostince přivezen zraněný voják, o kterého je potřeba se postarat, což se neobejde bez remcání hostinské, ale Lottie, která má své práce až nad hlavu, si čas najde a o mladíka pečuje. Jak už to tak bývá, přeskočí mezi nimi jiskra, avšak voják se po zotavení vrací zpět do války na Krym a Lottie má zůstat v hostinci.
Práce pečovatelky však Lottie natolik naplňovala, že se rozhodne odjet na Krym jako zdravotní sestra. Avšak kvůli nedostatku vzdělání je odmítnuta. Naštěstí do hostince přijíždí bohatá lady Aurelie Dashwoodová, manželka vojáka, která právě přišla o komornou. Tímto úkolem je tedy pověřena Lottie, a protože je Aurelie spokojená, nabídne dívce místo trvale. Netrvá dlouho a obě ženy plují na Krym, kde hraběnčin manžel, velitel vojska, bojuje ve válce.
Přestože byla kniha místy předvídatelná, líbila se mi a četla se dobře. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, odhodlaná o své štěstí bojovat, odvážná a vytrvalá. Neměla to jednoduché, ale nevzdala se a nenechala se rozhodit ani náladami lady Aurelie, která občas dokázala nepříjemně překvapit.
Autorce se podařilo skvěle vykreslit charaktery jednotlivých postav, děj je plný překvapení a čtenář se rozhodně nenudí. Stále se něco děje, přesto autorka nezdržuje zdlouhavými popisy.
Služebné z hostince není co vytknout. Snad jen konec, který byl možná až moc rychlý. Jinak to bylo příjemný čtení, které si zaslouží čtyři hvězdičky.
DILLY COURT je podle hodnocení časopisu The Sunday Times jednou z nejprodávanějších autorek. Vyrůstala v Londýně ve čtvrti North East a svou tvůrčí dráhu zahájila psaním scénářů pro televizní reklamy. Je vdaná, má dvě dospělé děti a čtyři vnoučata a žije se svým manželem v hrabství Dorset na okouzlujícím Jurském pobřeží.
Nikolko, děkuju za recenzi na román. Knihu ani autorku neznám. Měj se dobře. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Rádo se stalo, Leni. Paní autorku jsem taky neznala. Není to tak úplně můj styl, ale nebylo to špatné.
VymazatMěj se hezky. 🙂
Nikolko, název je tedy jako z červené knihovny, ale tvá recenze nezní vůbec špatně.
OdpovědětVymazatDěkuji a přeji pohodové dny, Helena
Helenko, abych pravdu řekla, červenou knihovnu jsem očekávala už když jsem se podívala na přebal knihy, který se mi teda moc nelíbí. Ale po přečtení si říkám, že to nebylo vůbec špatné. Taková odpočinková, méně přeslazená četba než jak je u takových knih zvykem.
VymazatHezký den. 🙂
Pěkná recenze, to by mě asi bavilo :).
OdpovědětVymazatJe to odpočinková četba. Pokud máš takové knihy ráda, pak věřím, že by se ti líbila.
VymazatHezký den. 🙂
Pekná recenzia🙃 o tejto autorke som ešte nepočula
OdpovědětVymazatMaj sa pekne!
Sabi
Já jsem od autorky zatím četla jen dvě knihy - jsou to takové nenáročné romány, ale hezky napsané.
VymazatPěkný večer. 🙂
Námět knihy - odjezd do války na Krym s cílem pomáhat - nemá daleko k dnešku, jen těch citů se nedostává.
OdpovědětVymazatČíst tu knihu v téhle době je zvláštní. Souhlasím, že to k dnešku opravdu daleko nemá.
Vymazat