Agatha Christie - Hercule Poirot: První a poslední případ

Uplynulo již sto let, kdy vyšel debut Agathy Christie, Záhada na zámku Styles (1920).

Speciální edice vytvořená k této příležitosti spojuje tento úvodní případ 

Hercula Poirota s jeho posledním, Oponou, sepsanou o čtvrt století později,

vydanou však poprvé až roku 1975. V ní se stárnoucí Belgičan a jeho věrný přítel

plukovník Hastings vracejí na Styles, venkovské panství, kde kdysi vyšetřovali svou první

vraždu a kde nyní naposledy změří síly s rafinovaným pachatelem. 

Historie se zde zopakuje – a poté uzavře. 

Výroční soubor dvou románů zahrnuje několik specialit: 

Dárkový box a obě obálky ilustroval spisovatelčin "dvorní" 

britský grafik Tom Adams, jenž doplnil k Oponě i předmluvu.

Expert na dílo Agathy Christie, archivář John Curran, obohatil 

Záhadu na zámku Styles o analýzu textu a alternativní 

scénu rozřešení, nalezenou v autorčiných zápisnících.

O inspiraci k napsání svého debutu promlouvá sama Christie

v dosud knižně (a česky nikdy) nepublikovaném článku 

z roku 1941 Léky jako jedy v detektivkách.

A nakonec dostane slovo také sám Hercule Poirot: 

v přiloženém dopise z roku 1936 se představí svému

americkému vydavateli – i všem čtenářů.

ZÁHADA NA ZÁMKU STYLES

PRVNÍ PŘÍPAD HERCULA POIROTA

"Dejte si pozor! Tváří v tvář detektivovi, který říká: 

'To je nicotné – na tom nezáleží.' (...) Záleží na všem."

Světová válka skončila a život už nikdy nebude jako dřív.

Je třeba vyléčit rány a zapudit z mysli hrůzy násilí a smrti. 

Kapitán Arthur Hastings přijímá pozvání na zámek Styles,

aby se zde zotavil ze zranění, které utrpěl na frontě. 

Poklidné venkovské panství je poslední místo, kde by Hastings očekával 

setkání s vraždou. Ale stane se. Naštěstí zná jednoho bývalého policistu,

belgického uprchlíka, který se nudí ve výslužbě...

"Zručně napsané vyprávění a debut vyznačující se talentem."

DAILY MAIL

"Báječný triumf."

GUARDIAN

Tato speciální edice vznikla u příležitosti sta let od prvního vydání románu 

a její součástí je i knižně nepublikovaná kapitola nalezená v autorčiných zápisnících 

a předmluva Johna Currana, experta na dílo Agathy Christie.

Dnes pro vás mám recenzi na soubor Hercule Poirot: První a poslední případ

V roce 2020 uplynulo sto let od vydání první knihy Agathy Christie. K tomuto výročí vydalo nakladatelství Kalibr dárkový box Hercule Poirot: První a poslední případ, který spojuje Záhadu na zámku Styles a Oponu. Třešničkou na dortu jsou krásně ilustrované obálky knih. 

Záhadou na zámku Styles se poprvé představila dnes už legendární a velmi oblíbená Agatha Christie. Ta stvořila jednu z nejoblíbenějších knižních postav, belgického detektiva Hercula Poirota a jeho přítele, kapitána Arthura Hastingse. 

Na zámku Styles jednoho letního rána umírá stará, velmi bohatá Emily Inglethorpová. Záhy se ukáže, že byla otrávena jedem.

Případu se ujímá Hercule Poirot, na kterého čeká opravdu nelehký úkol. Rozplétá předivo vztahů obyvatel panství, hledá pečlivě odstraněné stopy a ověřuje alibi. Najít pachatele není jednoduché – podezřelý je každý. Manžel Alfred, kterému nikdo nemůže přijít na jméno, nevlastní syn, který má finanční problémy, Cynthia, mladá dívka, pracující v lékárně, která má k jedu přístup, v neposlední řadě také lékař, který na zámku byl onoho večera. 

Ve své prvotině Agatha Christie stvořila nejen skvělého detektiva, jehož dedukce mě nikdy nepřestanou bavit, ale také skvělou zápletku, která je poutavá a překvapivá, ač už čtenář možná – stejně jako já – několikrát viděl filmové zpracování, způsob, jakým je k pachateli doveden je bravurní. Chválím také vykreslení charakteru postav. 

Kniha jako celek byla výborná. Určitě si přečtěte také předmluvu a bonusovou dosud nevydanou původní závěrečnou kapitolu. 

OPONA

POSLEDNÍ PŘÍPAD HERCULA POIROTA

"Byly to dobré časy..."

Kapitán Hastings přijíždí po letech na panství Styles, aby se setkal 

se svým starým přítelem Herculem Poirotem tam, kde jejich společná cesta 

pátrání zločinu započala – a kde se také uzavře.

Jak na Poirotovi, tak na venkovském sídle zapracoval čas – z bývalého zámku 

je nyní laciný penzion a z někdejšího brilantního detektiva muž ztížený artritidou. 

Zdá se však, že jeho "malé šedé buňky" zůstaly ve střehu, neboť skutečným 

důvodem jeho pobytu na Stylesu je přítomnost pětinásobného vraha. 

S pomocí Hastingse svede Poirot poslední boj se zlem, tentokrát

mimořádně nebezpečným – a s naprosto nečekaným koncem. 

"Prvotřídní Christie: svižné, komplikované, sarkastické."

DAILY MAIL 

"Dáma Agatha dosáhla znovu vrcholu důmyslnosti"

GUARDIAN

Tato speciální edice zahrnuje autorčin nově objevený článek Léky jako jedy v detektivkách,

sepsaný pro University College Hospital Magazine v téže době, kdy pracovala na Oponě,

a úvodní slovo Toma Adamse, jenž pro její díla po půlstoletí vytvářel obálky.

Aby byly obě knihy pěkně pohromadě, připojuji také recenzi na Oponu

Nejslavnější románovou postavu, Hercula Poirota, stvořila královna detektivek na zámku Styles. Jeho poslední případ se tedy nemůže odehrávat jinde, než právě zde. Už to však není rodinné sídlo, ale laciný penzion, kde je ubytováno více lidí. Mezi nimi i vrah!

Poslední poirotský román, napsala Agatha Christie už ve 40. letech 20. století, prvního vydání se však dočkal až v roce 1975. Hercule Poirot zde vystupuje jako nemocný starý muž. Na scénu se tak trochu více dostává kapitán Arthur Hastings, který má být Poirotovýma očima a ušima. Poirot si je jist, že mezi obyvateli penzionu je také vrah. Neprozradí svému příteli, kdo to je, ale klade mu na srdce, aby byl pozorný a pomohl vraždě zabránit. 

Pod Poirotovým vedením má Hastings informace a spolu se čtenářem je veden po správných stopách. Kniha je napsaná natolik dobře, že ačkoli jsem Oponu několikrát viděla, vraha jsem neodhalila a tápala stejně jako Hastings. 

Zápletka je i tentokrát skvělá, a aniž by něco prozradila, dokázala si Agatha udržet čtenářovu pozornost. Vytvořila skvělou charakteristiku jednotlivých postav. Ne všichni jsou tak neškodní, jak se na první pohled zdá.

Kniha se velmi dobře čte. Krátké kapitoly ukončené v tom nejlepším bodě, z ní činí neodložitelnou. Jedná se sice o poslední z příběhů s oblíbeným detektivem, autorka jej však zakončuje skvělým vyřešením, tentokrát však s překvapivým koncem. 

Nenechte si ujít předmluvu a také autorčin článek Léky jako jedy v detektivkách. Nesmím zapomenout také na přiložený dopis, ve kterém se představuje sám Hercule Poirot. 

Ať už si Záhadu na zámku Styles a Oponu přečtete v kterémkoli vydání, knihy by rozhodně neměly chybět ve vaší knihovně. Obě jsem si užila. Bylo to skvělé čtení. Za mě tedy plný počet hvězdiček.