Den očima mazlíčka

Moji milí čtenáři,

dnešní článek bude trošku jiný, než jak jste zvyklí. Rozhodla jsem se, že se zapojím do výzvy Den očima mazlíčka. Výzvu najdete u Eliss, která mě svým povídáním inspirovala natolik, že se pokusím o něco podobného.
Přemýšlela jsem, jak povídání pojmout. Jestli psát nebo použít jen fotografie. Pak taky – pejsky máme dva, kdo tedy bude vypravěč?  (To je jasné, Argo!) A  taky – je nás tu na oba víc, s každým z nás ten den vypadá trochu jinak...

Protože jedna z mých paniček chodí do práce, každé ráno brzy vstává. Někdy jen velmi neochotně opustím své místečko v posteli a jdu dělat paničce společnost během snídaně, jindy si jdu lehnout do vedlejší místnosti, kde spí moje paničky. 

Za nějakou dobu vstávám dobrovolně, protože Besi, to je moje psí společnice, má hlad. Rád bych ještě odpočíval, ale to její neustálé kňučení je tak otravné, že na šlofíka můžu zapomenout. Paničku to časem taky nebaví, a tak vstává, stele postel, poté stráví celou věčnost v koupelně než konečně vyleze, aby nás pustila ven. Tento náš ranní rituál, doprovází ohlušující štěkot. Aby všichni věděli, že jde Besi ven. A já, jelikož se nechci nechat zahanbit, přidám se, ač mě za to panička hubuje. 

Když nás některá z paniček volá zpět, čeká na nás snídaně. Někdy si před snídaní musím nechat umýt nohy, což nemám moc rád, protože se bojím vody. Teď, když je hezky, to není nutné, což uvítá především hladová Besi. 

Mezitím už si paničky chystají snídani, čaj, kávu... I když jsem se dobře najedl, jdu se podívat, jestli nemají něco lepšího, jestli něco nedostanu. Většinou ano. Někdy ne, a tak si jdu ještě chvilku nehnout.

Probudí mě vůně – to už jedna panička vaří. Během vaření rád a ochotně asistuji – co kdybych něco dostal? U stolu však poslušně sedím. Ne tak Besi, která se dožaduje jídla. Už jsem říkal, že by snědla i tmu, že by jedla pořád? Když paničky po obědě umyjí a uklidí nádobí, jdeme opět na zahradu – tentokrát všichni. Jedna panička si ráda čte – do té věci, které říká knížka, je schopná hledět hodiny. Druhá se přidá, nebo pracuje na zahrádce či cvičí. 

Někdy chodíme na procházku na vodítku. To se mi moc líbí. Jsem pes, který je neustále v pohybu a má pohyb rád, proto mě těší dlouhé procházky. Ale i na zahradě je to fajn, i když není tak velká, abych se mohl pořádně vyběhat. 

Když jsme zase doma, chvilku odpočívám, než dostaneme já i Besi večeři. Paničky taky večeří, než si poté jedna z nich zase čte. 

Před spaním jdeme ještě ven, pak si zase najdu místo v posteli a spokojeně spím až do rána. 

Doufám, že se vám příběh alespoň trošku líbil? S dalším článkem se na vás těším zase příště...

Vaše Nika