Nádherný příběh o adopci,
zlomených srdcích a mateřské lásce
To přiznání dopadlo jako rána kladivem. Stáhlo se mi hrdlo. Dívaly jsem se na sebe a ani jedna z nás nebyla ochotná se odvrátit. Měla jsem pocit, že pokud s ní přeruším oční kontakt, už nikdy se na ni nesnesu podívat.
"To stačí, Sabino," prohlásil táta a vstal, jako by se mě chystal doprovodit ke dveřím. Přesto jsem ho viděla jen koutkem oka, protože jsem stále nemohla odtrhnout pohled od mámy.
"Mami... tys... mě odebrala?" Musela jsem se několikrát nadechnout, abych ze sebe vypravila celou větu, a hned jak jsem ji vyslovila, jsem zatajila dech. Po tváři jí stekla další slza a já uslyšela, jak se pokusila potlačit vzlyknutí.
"Tak to nebylo," zašeptala.
Když jsem poprvé viděla tvář své právě narozené holčičky, zoufale jsem se snažila vtisknout si její podobu do své mysli - vypálit si ji navěky pod víčka. Když mi ji vzali, věděla jsem, že už svou dcerušku nejspíš nikdy neuvidím...
O 38 let později...
"Byla jste adoptovaná." Tři krátká slova, nezhojitelný zásah do Sabinina srdce. Už navěky bude svůj život dělit na před a po.
Sabina, která zrovna čeká miminko, nechápe, jak může matka opustit své vlastní dítě a proč před ní rodiče tajili pravdu o její minulosti.
Rozhodne se vyhledat ženu, která ji porodila a která se jí vzdala, ale to, co zjistí, navěky změní všechno, nejen pro Sabinu, ale i pro ženy, které ji celé ty roky milovaly.
Utajená dcera je dojemný, krásně vyprávěný příběh o bolesti odloučení a trvalé síle lásky.
Dnes mám pro vás recenzi na román Utajená dcera.
Českému čtenáři se australská spisovatelka Kelly Rimmerová poprvé představila na jaře roku 2017, kdy vyšel její román Až budu bez tebe, na konci roku pak Když jsem tě ztratila. Román mě svou tématikou, která je mi blízká, zaujal natolik, že jsem se rozhodla doplnit naší knihovnu o všechny knihy, které zatím vyšly.
Nejnovější kniha s názvem Utajená dcera, je inspirována skutečnými událostmi. V 50. až 70. letech svobodným matkám australské úřady odebíraly jejich děti. Ženy si své dítě nesměly ani pochovat.
Příběhem nás provázejí tři ženy - Sabina, Lilly a Megan. Sabině je téměř čtyřicet, když se dozví, že čeká první dítě. Ráda by se o svou radost podělila se svými rodiči. Avšak namísto gratulací ji čeká nemilé překvapení - dozví se, že je adoptovaná. Sabina je zprávou otřesená. Postupně odkrývá tajemství svých rodičů až do roku 1973, kdy byla do azylového domu přijata těhotná šestnáctiletá dívka Lilly.
Děj má dvě časové osy. První, odehrávající se v roce 2012, nám vypráví Sabina, která měla v životě vše, co jen si mohla přát - lásku svých rodičů, vzdělání a mnoho příležitostí. Druhá časová osa se odehrává v roce 1973 v azylovém domě v Orange a vypráví ji Lilly. Je ji šestnáct, je zamilovaná a těhotná. Se svým osudem seznamuje čtenáře prostřednictvím dopisů, které píše svému milému. Třetí vypravěčkou je Megan. Její příběh se prolíná oběma časovými liniemi. Léta se s manželem pokouší o dítě. To však po mnoha potratech stále nepřichází, a tak se vzdali nadějí. Pracovala jako sociální pracovnice v onom zmíněném azylovém domě.
Lilly pochází z velké rodiny, která si nežije zrovna nejlépe. Rodiče nejsou nadšení z jejího těhotenství, přítel studuje na vysoké škole... Dokázala by se v tomto případě postarat o rodinu? Megan a její manžel se milují, jsou finančně zabezpečení, přesto jim k úplnému štěstí chybí dítě, po kterém tolik touží.
Autorka i tentokrát napsala skvělý román, který čtenáře nutí zamyslet se nad nelehkým životním osudem. Charaktery vypravěček se jí podařilo vykreslit skvěle. Ačkoli je Megan odtažitá a své city moc neprojevuje, pro svou rodinu by udělala cokoliv. Lilly si nelze neoblíbit - je milá, dobrosrdečná a láskou nešetří. Sabininy emoce jsou někde uprostřed. Chválím také autorčin styl psaní a psychologickou stránku.
Utajená dcera je silný příběh, který se dotkne vašeho srdce. Příběh o rodině, vztazích v ní, o vzájemné podpoře a síle mateřské lásky. Hodnotím plným počtem hvězdiček a vřele doporučuji.
Kelly Rimmerová je bestsellerová autorka románů pro ženy a její knihy jsou překládány do více než 20 jazyků. Žije na australském venkově s manželem, dvěma dětmi a spoustou špatně vychovaných zvířat.
V nakladatelství Euromedia jí již vyšlo: Až budu bez tebe, Když jsem tě ztratila a Matčino vyznání.
Teda, tak tato kniha mě opravdu zaujala. Rozhodně bych si ji ráda přečetla, takže ti moc děkuji za pěknou recenzi.
OdpovědětVymazatKetrin ~ Vnímej blog
Četla se moc dobře. Doporučuji nejen tuto knihu, ale i jakoukoli jinou, která od autorky zatím vyšla. 🙂
VymazatTo vypadá na opravdu dobrou zápletku. Je smutné, že příběh byl inspirován skutečnými událostmi, a že se v Austrálii děly svobodným matkám takové hrozné věci. Po knížce se poptám příště v knihovně :)
OdpovědětVymazatAno, je to smutné, ale velmi pěkně a citlivě napsané. Taky tobě doporučuji nejen tuto knihu. 🙂
VymazatNikolko, děkuji za další báječnou recenzi. Opravdu mě zaujala a já si vzpomněla na jednu ženu, kterou také odebrali její mamince a která trávila svůj život v pěstounské rodině. Svojí skutečnou maminku našla jako dospělá a napsala o tom knihu. I když původně svůj příběh začínala psát na blogu.
OdpovědětVymazatAlenka, je opravdu smutné, že se něco takového děje. Na internetu jsem našla článek o vynucených adopcích. Australská premiérka se matkám v roce 2013 omluvila.
VymazatNikolko, tak tenhle román bych si ráda přečetla, poznamenám si. Děkuji za představení knihy. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz Jo
Leni, věřím, že se vám bude líbit. 🙂
VymazatTohle je velmi zajímavé, většinou hodně bolestné a traumatizující téma. Četla jsem několik knih, které se ho dotkly a dlouho jsem je nemohla dostat z hlavy...
OdpovědětVymazatNikolko, děkuji za recenzi a přeji hezkou sobotu, Helena
I mně z toho bylo smutno. Je to dojemná kniha, kterou budu mít v paměti dlouho.
VymazatI tobě hezkou sobotu. 🙂
V sedmdesátých a osmdesátých letech zde byly hodně podobné praktiky odebírání dětí. Nevím, jak přesně to bylo v této knize, ale v Československu se nutily ženy cizích národností, které tu pracovaly a otěhotněly, vzdát se svého dítěte. Ženy podepisovaly souhlas pod tlumícími léky a když se vzpamatovaly, dítě bylo v jiné rodině a ony, cizinky nemluvící česky, neměly nikde zastání.
OdpovědětVymazatTo je hrozné.
VymazatV knize podepsal otec souhlas, dcera s tím nemohla nic dělat, i když si myslela, že je, musí existovat naděje, že si miminko může nechat. Dlouho před tím, ji ale vůbec nedocházelo, co se děje. Pak, během porodu, chudák taky něco dostala... Bylo to místy hrozně smutné.
Tak to věřím, nedělám si iluze, že se někde něco podobného nemohlo stát i v realitě...
VymazatJá taky ne.
VymazatPěkná recenze, vypadá to na zajímavý a hlavně silný příběh a takové mám ráda, takže se po knize podívám :)
OdpovědětVymazatAno, bylo to čtivé, moc hezký psané, místy smutné, ale jinak pěkné čtení. 🙂
VymazatHodně zajímavé, jdu po ní, díky moc
OdpovědětVymazatRádo se stalo, věřím, že se vám bude líbit.
VymazatHezký den. 🙂
Nikolko, už mám poznačené autorčiny knihy a určitě se po nich poptám. Díky za tipy, pá 🐞
OdpovědětVymazatNení zač, budu se těšit na vaše dojmy ze čtení.
VymazatHezký den. 🙂
Autorku znám, ale nikdy jsem od ní nic nečetla. Více mě asi láká kniha Matčino vyznání :-)
OdpovědětVymazatJá jsem ještě nečetla Až budu bez tebe, jinak vše, co vyšlo. Matčino vyznání byla jedna z nejlepších přečtených knih v minulém roce. Opravdu mě bavila.
Vymazat