Jodi Perryová - Devatenáct dopisů

To, co jsme měli, 

je příliš krásné, 

abychom na to zapomněli. 

"Dobře. Mám se vážně dobře." Zastaví se vedle mě a očima zabloudí k zemi na cestičku. "Mám za to, že ti dlužím obejmutí." Vypadá nejistě, když své velké hnědé oči konečně zvedne k těm mým. 

"Nemusíš mě objímat, jestli ti to není příjemné, Jem."

"Ale já chci. Chci to udělat z mnoha důvodů. Chci tě obejmout proto, že jsi ztratil matku. Chci tě obejmout za to, že jsi mě zachránil před hadem. Chci tě obejmout za všechno, cos mi věnoval od té nehody. V týdnech, které následovaly po mém kómatu... nebyla žádná naděje. Nedokážu vyjádřit slovy, jak jsem se tehdy cítila. Byly chvíle, kdy jsem si dokonce přála, abych byla nepřežila." 

"Jem," vymáčknu ze sebe, protože mám v krku knedlík. Věděl jsem, že je na dně, a z dobrého důvodu, ale ani jednou jsem si nepomyslel, že je na tom tak zoufale. 

"Pak jsi začal psát dopisy." Ačkoli se jí v očích lesknou slzy, na obličeji má při těch slovech úsměv. "Nemáš vůbec tušení, co pro mě ty dopisy znamenají. Je v nich naděje, kterou jsem už neměla."

Její slova mi vyloudí úsměv na tváři. "Jsem rád, že pomáhají." 

"To tedy ano." Po obličeji se jí rozlije ruměnec a z jejího výrazu je patrná naděje. "Můžu tě tedy obejmout?"

"Neváhej," prohlásím a rozevřu náruč.

Devatenáct.

Osudové číslo, které se vine

celým tímto příběhem.

Píše se 19. leden 1996. Braxtonovi je sedm a Jemmě šest let. Nastěhovala se do sousedního domu a Braxtonův svět byl najednou mnohem barevnější. Uplynulo devatenáct let a to, o čem celá ta dlouhá léta snil, se stalo skutečností: Jemma mu řekla své ano. Byla jeho životní láskou, spřízněnou duší. Byla důvodem, proč se těšil na každé nové ráno. Avšak pouhých devatenáct dnů po svatbě jim tragická nehoda obrátila svět vzhůru nohama. Od té doby již nic nebylo takové jako dřív. Když se Jemma po dlouhém kómatu vrátila zpátky do života, jako kdyby nic předtím neexistovalo. Ztráta paměti vzala Braxtonovi manželku a jim oběma jejich lásku. On se s tím ale nehodlal smířit a začal psát dopisy, o šťastnějších časech. 

Dnes pro vás mám recenzi na román Devatenáct dopisů.

Dámy, dnes je tento článek určený především vám. Milujete romány, kde hlavní hrdinové prožívají lásku s velkým L? Pokud ano, právě pro vás je kniha Devatenáct dopisů od australské spisovatelky Jodi Perryové. Zprvu mi tato kniha připomínala román Když jsem tě ztratila, ale brzy jsem zjistila, že tady jde o něco úplně jiného - kostka cukru je slabý odvar v porovnání s tím, kolik sladkého vás čeká v románu Devatenáct dopisů.

Číslo devatenáct hraje v tomto příběhu velkou roli, protože je pro Jemmu a Braxtona osudové. Psal se 19. leden, v tento den se šestiletá Jemma a sedmiletý Braxton poznali a za devatenáct let se vzali. Devatenáctý den od svatby jim štěstí nepřinese. Jemmna má cestou do práce autonehodu a dostává se do kómatu. Když se probudí, vůbec nic si nepamatuje. Braxton je pro ní cizí muž, nepamatuje si dokonce ani své rodiče. Aby se vzpomínky vrátily, Braxton se rozhodne psát dopisy, ve kterých své ženě popisuje zásadní okamžiky v jejich životě. Pomůže devatenáct dopisů vrátit Jemmě vzpomínky? 

Příběh je lehce předvídatelný, ale to nevadí. I při čtení je občas fajn nepřemýšlet a jen tak se nechat unášet vyprávěním... A přesně to Devatenáct dopisů splňuje. Děj je popisován z pohledu obou hlavních hrdinů, kteří se v jednotlivých kapitolách střídají. Na Braxtonovi čtenář marně hledá nějakou chybu. Je po prostě Pan Dokonalý. Je sympatický, ač si říkáte, že takový chlap prostě neexistuje. Nad dopisy, které píše své ženě, nejspíš budete tajit dech. Braxton věří, že se mu s pomocí dopisů podaří znovu získat tu Jemmu, do které se kdysi zamiloval. Autorka ve své knize popisuje nejen Braxtovu snahu, aby se jeho ženě vrátily vzpomínky, nechává nehlédnout také do mysli Jemmy, která se trápí kvůli tomu, kdo je a kam patří. 

Román Devatenáct dopisů doporučuji všem milovnicím tohoto žánru a také těm, kteří mají rádi příběhy ze života. Pravda, je to trochu přislazené - víc, než by bylo mně osobně milé. Ale je to hezké, odpočinkové čtení. Za mě čtyři hvězdičky. 

JODI PERRYOVÁ se narodila v roce 1972 v Sydney a celý svůj život žije v Austrálii. Již od mládí milovala knihy a láska ke čtení ji přivedla až k vlastnímu tvůrčímu psaní. jméneménem J. L. Perry jí vyšly například romány Bastard, Hooker, Jaxx nebo The Boss.