Jennifer Robsonová - Měsíční svit nad Paříží

51, quai de Bourbon

Paříž, Francie

12. února 1924

Má nejdražší Heleno,

mám dva návrhy a doufám, že je uvítáš. Za prvé, učinilo by mi velkou radost, kdybys přijela za mnou do Francie a zůstala tu u mne. Ve svém dopise píšeš, že si přeješ ŽÍT – moc se mi líbilo, jak jsi použila ta velká písmena – a které místo je pro něco takového vhodnější než Francie?

Za druhé – a ráda bych zdůraznila, že je to návrh, ne podmínka – pokud se ke mně nastěhuješ, nejlepší by bylo, kdyby sis našla nějaké zaměstnání, kterým bys vyplnila své dny tady. Žiji poklidně a bojím se, že by ti má společnost brzy začala připadat nudná. Pokud ale budeš mít něco, čím se zabavíš, budeš pak daleko šťastnější. Vzhledem k tvému zájmu o výtvarné umění a nepopiratelnému talentu v této oblasti bys možná měla zapřemýšlet nad tím, že bys strávila rok studiem na některé pařížské soukromé akademii.

Koncem tohoto týdne odjíždím do Antibes – napiš mi tam, ať už se rozhodneš jakkoli.

Se srdečným přáním všeho dobrého,

teta A

Píše se rok 1924 a do Paříže, vzpamatovávající se z hrůz první světové války, přijíždí mladá londýnská aristokratka Helena Montagu-Douglas-Parr. Osmadvacetiletá žena prožila nejen fatální onemocnění, ale i zrušení zasnoubení ze strany vytouženého muže, což ji mezi konzervativní anglickou šlechtou společensky znemožnilo. S povolením rodičů se zapisuje do ročního kurzu na pařížské výtvarné akademii a ubytovává se u své volnomyšlenkářské tety. Doufá, že v anonymním prostředí si oddechne od neustálých pomluv a možná si splní svůj dětský sen – stát se malířkou. Město, vstávající z popela jako bájný Fénix, však přináší daleko silnější zážitky. Helena je rychle vtažena do světa ztracené generace a v kruhu amerických krajanů se setkává s avantgardními malíři, spisovateli i žurnalisty. Mezi nimi potkává Sama Howarda, novináře, pracujícího pro Chicago Tribute. Inteligentní a vzdělaný Sam, válečný veterán s pohnutou minulostí, jí fascinuje víc než jakýkoliv jiný muž, kterého dosud potkala. Ze společenského hlediska je to však naprosto nevhodný partner. Helena si ovšem uvědomuje, že i ona se mění. Dobře vychovaná anglická dívka, kterou kdysi byla, svědomitá, poslušná a vědomá si svého společenského postavení, je navždy pryč. V tónech jazzové hudby zvolna odplouvá starý svět a Helena musí najít nový smysl života i místo, kam patří. 

Dnes mám pro vás recenzi na román Měsíční svit nad Paříží

Píše se rok 1924,  na hrůzy první světové války se téměř zapomnělo a osmadvacetiletá Angličanka z vybrané aristokratické rodiny Helena Parrová se vydává do Paříže za svou tetou. Má za sebou nepříjemný rozchod s mužem, kterého si měla brát a těžkou nemoc, která ji málem stála život. Existuje lepší místo pro nový začátek než bohémská Paříž?

Helena je pevně rozhodnutá udělat za svým dosavadním životem tlustou čáru. Přihlásí se ke studiu na soukromé francouzské výtvarné akademii, kde se seznámí s podobně smýšlejícími lidmi a poznává nové přátele. Teta Agnes ji představí v uměleckých kruzích, a když se objeví pohledný americký novinář Sam Howard, začíná Helena opravdu žít.

Autorka čtenáře zavadí do světa malířů, kteří jsou schopní pro úspěch udělat cokoliv. Avšak prosadit se není jednoduché. Chce to odvahu a talent. Kromě míchání akvarelu je náplní volného času hlavních hrdinů také setkávání se s jinými umělci, popíjení koktejlů na různých večírcích společnosti a láska.

Nelze si nevšimnout rozdílu mezi konzervativní anglickou společností a svobodomyslností pařížských kruhů. Stejně tak se postupně mění hlavní hrdinka. Z usedlé dívky se stává moderní žena se zdravým sebevědomím, která ví, co od života chce a jde si za tím. 

Jak už to tak u tohoto typu literatury bývá, kniha je místy trochu naivní, problémy tehdejší "ztracené generace" se zabývá jen velmi okrajově a vážnější potíže nechává autorka na jiných, avšak pokud si chcete odpočinout, užít si příjemnou četbu, okořeněnou jemnou romantikou, pak vám Měsíční svit nad Paříží vřele doporučuji. Za mě milé čtení, které si v rámci žánru zaslouží plný počet hvězdiček. 

JENNIFER ROBSONOVÁ je autorkou knih Somewhere in France a After the War is Over, které se v USA Today a Globe & Mail dostaly na žebříček bestsellerů. S historií první světové války ji seznámil její otec, uznávaný historik Stuart Robson. Ještě než oslavila dvacáté narozeniny, už pracovala jako oficiální průvodkyně v Kanadském národním památníku bitvy u Vimi Ridge a měla tu čest seznámit se s řadou veteránů první světové války. Po vystudování King's College na University of Western Ontario navštěvovala Saint Antony's College na Oxfordské univerzitě, kde si udělala doktorát z britských ekonomických a společenských dějin. V současnosti žije Jennifer v kanadském Torontu s manželem a malými dětmi. O svou domácí pracovnu se dělí s kocourem Samem fenkou ovčáka Ellie.