sobota 6. března 2021

Jojo Moyesová - Schovej mě v dešti

PRVNÍ ROMÁN JOJO MOYESOVÉ
KONEČNĚ V ČEŠTINĚ!



Ale už spolu mluvily snad sedm minut a matka zjevně vůbec nechápala, co vlastně Sabine potřebuje, když jí nechala vzkaz, že jí má "nutně" zavolat, jenomže Sabine nedokázala najít ta správná slova. Chtěla jet domů, opravdu chtěla. Ale od včerejšího večera u Annie jí to najednou nepřipadalo až tak naléhavé. A navíc si uvědomila, že někde hluboko uvnitř je pořád hrozně naštvaná kvůli Geoffovi a Justinovi. A chovat se k matce mile bylo tak hrozně náročné! Kate z toho pak vždycky byla celá rozvrkočená a projevovala až moc citů, takže Sabine litovala, že to vůbec zkoušela, a byla trochu popuzená, jako když se matce až příliš otevřela. Máma prostě nedokázala do ničeho nerýpat. 
"No a co děláš? Už tě babička přinutila sednout na koně?"
"Ne. A rozhodně jezdit nehodlám."
"Tak co teda celé dny podnikáš?"
Sabine pomyslela na krabici s fotografiemi, kterou dnes ráno znovu prozkoumala, zatímco byla babička na nákupech, a na obrázky své matky jako malé holčičky s tím čínským chlapcem. Pomyslela na Anniin dům a jak Annie včera prostě jen tak usnula, zničehonic, jako kdyby jí bylo úplně jedno, co si o tom kdo pomyslí. Vzpomněla si, jak se jí Thom ptal, trochu příliš rozpačitě, co teď vlastně její matka dělá.
"Nic," řekla.



Tři generace žen
Jeden příběh

Když Kate jako mladá utekla z domova, dala si záležet, aby za sebou nezanechala žádné stopy. Toužila začít nový život daleko od rodiny a především od matky, ke které necítila takové pouto, jaké by dcera zřejmě cítit měla. I proto se Kate později zapřísáhne, že ona sama tu pro svou milovanou dceru Sabine vždycky bude. O vlastní minulosti dál mluví už jen málokdy. 
A potom je najednou Sabine šestnáct. Cloumá jí puberta a vlastní matka jí připadá naprosto nemožná, čemuž rozhodně nepomůže fakt, že se Kate dceru rozhodne na prázdniny poslat z Londýna na irský venkov k babičce Joy, kde byla Sabine naposledy před deseti lety. Z téhle návštěvy si navíc pamatuje jen truchlivého oslíka, který ji citově vydíral, a že byl babiččin dům obrovský. 
Co se zprvu jeví jako ten nejhorší možný způsob trávení léta, změní se záhy v horlivé pátrání po tajemstvích minulých let, která zůstávala až příliš dlouho pohřbená...



Dnes mám pro vás recenzi na román Schovej mě v dešti. 



Jedna rodina a tři generace žen. Neshody a dlouhodobá citová odměřenost. Najdou konečně cestu jedna ke druhé? 
Britská spisovatelka Jojo Moyesová má na svém kontě již více než deset knih. Většina z nich vyšla také u nás - krom jiných jsou to knihy Než jsem tě poznala, Poslední dopis od tvé lásky nebo Dívka, jíž jsi tu zanechal. Nyní se svého vydání dočkal také její první román z roku 2002 - Schovej mě v dešti
Román vypráví příběh tří žen. Joy, Kate a Sabine. Babička, dcera a vnučka. Pětatřicetiletá Kate odešla ve svých osmnácti z domova, kde vládla tísnivá atmosféra a tvrdá výchova. Za ta léta se domů vrátila jen velmi zřídka. Dnes má Kate šestnáctiletou dceru Sabine, a protože teď řeší nelehkou partnerskou situaci, pošle dceru na prázdniny na irský venkov k matce a otci. 
Sabine se nikam nechce a své matce to dává patřičně najevo. Pobyt na farmě svých prarodičů těžce snáší. Najít si k nim cestu se zdá být nemožné. A zdá se, že to dívce babička s dědečkem moc neulehčují... Podaří se ženám najít společnou řeč?
Autorka se pro napsání této knihy nechala inspirovat životním příběhem svých prarodičů. Stejně jako v předchozích titulech, i tady ukázala, že vyprávět umí skvěle. Kniha je čtivá, ač v první polovině velmi popisná. Nechybí jí emoce, ač jsou tady v porovnání s jinými knihami trošku plytké. Do nejmenších detailů popsané prostředí na farmě a tři rozdílné povahy našich hlavních hrdinek, utvářejí příjemné, oddechové čtení.
Dějem čtenáře provázejí všechny tři hlavní hrdinky. Joyiny pasáže nabízejí pohled do Hongkongu 50. a 60. let, kdy žena procházela životními radostmi i strastmi, o kterých v rodině nemluvila. Kniha zkoumá především mateřskou lásku a vztahy v rodině, je však okořeněná také drobnou romantikou. 
Děj románu Schovej mě v dešti plyne v klidném tempu a kousek po kousku dává dohromady celek. Ze začátku mi právě tohle velmi vadilo - ocenila bych, kdyby kniha byla trošku dynamičtější. Příběh však ubíhá v pomalém tempu od začátku a pokračuje tak až do konce. Je to však jen nepatrný detail, když vezmu v úvahu, jak se autorka ve svém psaní od doby debutu zlepšila.
Schovej mě v dešti je příjemné odpočinkové čtení, kterému však něco chybí. Jak už jsem napsala, postrádala jsem trochu více dynamiky, neuškodilo by více emocí, a protože je to Jojo Moyesová, tak i více romantiky. Bohužel jsem si moc neoblíbila ani jednu z hlavních hrdinek - ne vždy s nimi čtenář souhlasí, ale svým způsobem jejich počínání chápe. 
Ve srovnání s tím, co jsem od autorky již četla, je Schovej mě v dešti slabší kniha, přesto jsem si čtení užila. Něco tomu však chybělo, proto dávám tři a půl hvězdičky. 



JOJO MOYESOVÁ (nar. 1969) vystudovala na University of London žurnalistiku a novinařině se věnovala po deset let - pracovala pro britský deník The Independent a pobývala též v Hongkongu jako dopisovatelka listu Sunday Morning Post. V roce 2002 debutovala románem Schovej mě v dešti (Sheltering Rain), inspirován osudy jejích prarodičů, od té doby je spisovatelkou na volné noze. 
Je autorkou více než desítky románů, její parketou jsou především romantické příběhy, které se však vyhýbají tradičním žánrovým klišé a za nimiž se skrývá vážnější podtext. Jejích knih se prodalo na 50 milionů výtisků po celém světě a jsou překládány do 46 jazyků.
Jojo Moyesová je také jednou z mála autorek, která získala dvakrát prestižní britské ocenění Romantic Novel of The Year Award, která už od roku 1960 udílí The Romantic Novelists' Association - v roce 2004 ho získala za Zakázané ovoce (česky 2018) a v roce 2011 za Poslední dopis od tvé lásky (2013). Největší čtenářské odezvy se však autorka dočkala s fenomenálním Než jsem tě poznala (2012, česky 2013), jenž se později dočkal i filmového zpracování a dvou pokračování. 
Spisovatelka žije s manželem, novinářem Charlesem Arthurem, a jejich třemi dětmi na farmě v hrabství Essex. Je velkou milovnicí koní a také vášnivou jezdkyní. 

14 komentářů:

  1. Nikolko, moc děkuji za další recenzi na knihu.
    Od Moyesové jsem už pár knížek přečetla a líbily se mi.
    Přeji hezký den. 🍀🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, Alenko. 🙂
      Tahle kniha patří mezi slabší, ale je první, takže to až tak nevadí, když se vezme, jak se autorka zlepšila. Mám ji ráda.
      Hezký den i vám. 🙂

      Vymazat
  2. Bohužel v knihovně je to velice žádaná autorka. Ale snad se jednou dočkám i já :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že ano. Autorka píše opravdu dobře. 🙂

      Vymazat
  3. Díky za recenzi, téma několika generací žen žijících pohromadě s rozlišnými názory a osudy je téměř vždy zajímavé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně. Střet generací je v knize vidět.

      Vymazat
  4. Od autorky jsem ještě nikdy nic nečetla a to mám doma Než jsem tě poznala...na tu se těším, ale jak autorka vydává tolik knih, tak mě to dost odrazuje. Kniha z recenze mě moc nezaujala. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky nemám všechny. Než jsem tě poznala, je krásný příběh. Jak pokračoval to vědět nechci. A Zakázané ovoce si taky nechám ujít.
      Schovej mě v dešti nebyla špatná kniha, ale bohužel ani nejlepší. Pokud si někdy přečtu všechny knihy, které od autorky mám znovu, tuhle nejspíš vynechám. 🙂

      Vymazat
  5. Nikolo, děkuji za návštěvu na mém blogu a za recenzi. Koukám, že až budu hledat vhodnou knihu, nejprve zavítám k tobě.
    Přeji příjemný den, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkná recenze :) Od autorky jsem zrovna dočetla Jako hvězdy v temné noci :)

    OdpovědětVymazat
  7. Takové příběhy více generací si přečtu moc ráda. Naposledy jsem na toto téma četla knížku Červený dům, tam se mi moc líbila. Pěkná recenze, od autorky jsem ještě žádnou knížku nečetla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, knížky na pohodu teď více sedí i mně. 🙂

      Vymazat

Angela Marsonsová - Případy Kim Stoneové 13: Smrtící volání

Ten kluk mi viděl do tváře. Může mě identifikovat. Cítím, že mám jedinou možnost, a tak sevřu v dlani kuchyňský nůž. Jímá mě hrůza, ale nemů...