Greta Van Fleet - Palace for the People

Dnes pro vás mám netradiční recenzi. Namísto knihy budu recenzovat hudební album. Hudbu miluji a neodmyslitelně ke mně patří už od dětství. Miluji, když si můžu jen tak sednout a poslouchat. A právě k tomu sychravý podzim vybízí. Pro svou recenzi jsem si vybrala album Palace for the People americké rockové kapely Greta Van Fleet. 

Jakmile mi album dorazí domů, doplním fotografii

Od první brány po epické finále: Nová deska Greta Van Fleet jako ucelený příběh lidských emocí

Americká čtveřice Greta Van Fleet ušla fascinující kus cesty – od garážových začátků, kdy jim byla neustále předhazována přílišná inspirace Led Zeppelin, se postupně vyvinula v sebevědomé matadory. Jejich čtvrté studiové album Palace for the People je toho důkazem. Pod producentskou taktovkou věhlasného Mikea Elizonda vznikla nahrávka, která minulost nechává za sebou. Nejedná se o kopírování – rockové kořeny stále zůstávají, avšak dostávají nový kabát. Je to dílo hloubavé, zranitelné, upřímné a hluboce lidské. 

Singly, které kapela postupně vydávala (a pořadí, jaké zvolila), bylo velmi chytré. Ukázaly poctivý klasický rock v moderní a svěží podobě, zároveň byly plné lidskosti, upřímnosti a filozofického zamýšlení. Za vznikem desky tedy nestojí snaha stvořit jen další rádiové hity, ale příběh o údělu lidstva, vnitřních bojích a hledání naděje.

Album otevírá Into The Beginning, jež je bránou do celého tohoto světa. Po tomto úvodu následuje Tear It Down – existenciální úvaha nad lidskou historií a cykly, v nichž neustále stavíme vnější i vnitřní zdi, abychom je pak bourali a osvobodili se. Heart and the Beat je textově plná smutku a melancholie, hudba však kypí dravou energií. Jako by člověk maskoval vnitřní bolest divokým tancem. Tuto strhující píseň pak střídá nádherná Boughten Bliss. Nese v sobě neuvěřitelně tesknou náladu, avšak ve své druhé polovině se mění. V momentě, kdy se bicí a basa opřou do pevnějšího groove a kytara Jakea Kiszky se nadechne k širokému sólu, skladba rozkvete. 

Celá první polovina nahrávky nabízí skvěle provázaný celek, kde se poctivá rocková síla mísí s moderní produkcí Mika Elizonda. Při pozorném poslechu vám jistě neuniknou drobné aranžerské detaily ani to, jak spolu všechny nástroje a Joshovy vokály krásně souzní. Mezi tyto skladby pak jako blesk vstupuje singl Play Your Games. Přiznávám, že zprvu mi do celku a nálady alba moc nezapadal. Avšak dnes jej vnímám podobně jako skladbu Runaway Blues na předchůdci Starcatcher. Je to skvělý "narušitel", který přináší dravý kontrast, připomínající začátky kapely. 

Tuto přímočarost doplňuje silná Dreams You Hold, která s emocemi pracuje jinak než předchozí skladby – nabízí čisté, hřejivé světlo a lidskost, která vás obejme. Celé album je protkané úžasnou zádumčivou atmosférou, která se hodí do sychravých podzimních dní. Je to čas, kdy máme přirozenou tendenci obracet se do sebe, a přesně k tomu hudba vybízí, ale nenechává nás v tom. Důkazem je Saw You Stand, která začíná jako křehká klavírní balada, ale rozvine se v silné milostné vyznání. Pro mě je to jedna z nejkrásnějších a nejemotivnějších písní alba. 

Závěr alba v podobě monumentální Born into This mluví sám za sebe. Je to epická tečka, kde se orchestrální prvky a smyčce mísí s akustickou a elektrickou kytarou. Orchestr tu není pouze na efekt, ale jako rovnocenný partner, který graduje do excelentního kytarového sóla. Je to čistá emoce, která posluchače s posledními tóny nechává v hlubokém zamyšlení. 

Poslech alba vyžaduje bezmála hodinku času, což je mu vytýkáno. Avšak kdyby se zkrátilo, nebylo by takové, jaké je. Palace for the People je mistrovské dílo plné emocí, které možná neosloví každého napoprvé, o to víc jej však oceníte s každým dalším poslechem.