Dnes pro vás mám netradiční recenzi. Namísto knihy budu recenzovat hudební album. Hudbu miluji a neodmyslitelně ke mně patří už od dětství. Miluji, když si můžu jen tak sednout a poslouchat. A právě k tomu sychravý podzim vybízí. Pro svou recenzi jsem si vybrala album Palace for the People americké rockové kapely Greta Van Fleet.
Jakmile mi album dorazí domů, doplním fotografii
Od první brány po epické finále: Nová deska Greta Van Fleet jako ucelený příběh lidských emocí
Americká čtveřice Greta Van Fleet ušla fascinující kus cesty – od garážových začátků, kdy jim byla neustále předhazována přílišná inspirace Led Zeppelin, se postupně vyvinula v sebevědomé matadory. Jejich čtvrté studiové album Palace for the People je toho důkazem. Pod producentskou taktovkou věhlasného Mikea Elizonda vznikla nahrávka, která minulost nechává za sebou. Nejedná se o kopírování – rockové kořeny stále zůstávají, avšak dostávají nový kabát. Je to dílo hloubavé, zranitelné, upřímné a hluboce lidské.
Singly, které kapela postupně vydávala (a pořadí, jaké zvolila), bylo velmi chytré. Ukázaly poctivý klasický rock v moderní a svěží podobě, zároveň byly plné lidskosti, upřímnosti a filozofického zamýšlení. Za vznikem desky tedy nestojí snaha stvořit jen další rádiové hity, ale příběh o údělu lidstva, vnitřních bojích a hledání naděje.
Album otevírá Into The Beginning, jež je bránou do celého tohoto světa. Po tomto úvodu následuje Tear It Down – existenciální úvaha nad lidskou historií a cykly, v nichž neustále stavíme vnější i vnitřní zdi, abychom je pak bourali a osvobodili se. Heart and the Beat je textově plná smutku a melancholie, hudba však kypí dravou energií. Jako by člověk maskoval vnitřní bolest divokým tancem. Tuto strhující píseň pak střídá nádherná Boughten Bliss. Nese v sobě neuvěřitelně tesknou náladu, avšak ve své druhé polovině se mění. V momentě, kdy se bicí a basa opřou do pevnějšího groove a kytara Jakea Kiszky se nadechne k širokému sólu, skladba rozkvete.
Celá první polovina nahrávky nabízí skvěle provázaný celek, kde se poctivá rocková síla mísí s moderní produkcí Mika Elizonda. Při pozorném poslechu vám jistě neuniknou drobné aranžerské detaily ani to, jak spolu všechny nástroje a Joshovy vokály krásně souzní. Mezi tyto skladby pak jako blesk vstupuje singl Play Your Games. Přiznávám, že zprvu mi do celku a nálady alba moc nezapadal. Avšak dnes jej vnímám podobně jako skladbu Runaway Blues na předchůdci Starcatcher. Je to skvělý "narušitel", který přináší dravý kontrast, připomínající začátky kapely.
Tuto přímočarost doplňuje silná Dreams You Hold, která s emocemi pracuje jinak než předchozí skladby – nabízí čisté, hřejivé světlo a lidskost, která vás obejme. Celé album je protkané úžasnou zádumčivou atmosférou, která se hodí do sychravých podzimních dní. Je to čas, kdy máme přirozenou tendenci obracet se do sebe, a přesně k tomu hudba vybízí, ale nenechává nás v tom. Důkazem je Saw You Stand, která začíná jako křehká klavírní balada, ale rozvine se v silné milostné vyznání. Pro mě je to jedna z nejkrásnějších a nejemotivnějších písní alba.
Závěr alba v podobě monumentální Born into This mluví sám za sebe. Je to epická tečka, kde se orchestrální prvky a smyčce mísí s akustickou a elektrickou kytarou. Orchestr tu není pouze na efekt, ale jako rovnocenný partner, který graduje do excelentního kytarového sóla. Je to čistá emoce, která posluchače s posledními tóny nechává v hlubokém zamyšlení.
Poslech alba vyžaduje bezmála hodinku času, což je mu vytýkáno. Avšak kdyby se zkrátilo, nebylo by takové, jaké je. Palace for the People je mistrovské dílo plné emocí, které možná neosloví každého napoprvé, o to víc jej však oceníte s každým dalším poslechem.
Taky hudbu miluji. Kdybych měla mít jednu superschopnost, chtěla bych, aby to bylo umět zpívat tak, aby každý kdo by mě slyšel, se zastavil a poslouchal.
OdpovědětVymazatTuhle hudbu neznám, ale poslechnu si.
Měj hezké dny.
Jako malá jsem chtěla umět hrát na nějaký hudební nástroj, ale můj handicap by mi to nedovolil.
VymazatMáte nějakého oblíbeného interpreta, nebo oblíbený žánr?
Až si poslechnete, budu ráda, když se se mnou podělte o své dojmy.
Hezký den. 🙂
Tuto kapelu teda neznám. Pamatuju si doby, kdy bysme se na střední škole byli schopní snad pomlátit kvůli tomu, co kdo poslouchá... dnes se tomu můžu už jen zasmát. Už několik let je mou stálicí finská skupina The Rasmus.
OdpovědětVymazatJá s dobou nešla. Dodnes mě neoslovuje dnešní pojetí popu a zpěváci v tomto žánru. Já miluju a vždycky budu klasický rock, ale neznamená to, že mě v tomto žánru míjí moderní pojetí - jako například alternativní a indie rock. Zkrátka se držím rockového žánru, protože jakmile jsem asi mezi osmým a dvanáctým rokem poprvé uslyšela AC/DC, ovlivnili můj vkus a hudbou nejen od té doby žiju. Takže The Rasmus si taky poslechnu, když mám chuť. 🙂
VymazatHezký den.
Název kapely mi nic neříká. Já vždy toužila hrát na klavír. Všechny ty emoce vyjádřit pomocí hudby. Jenže jaksi hudební nadání opravdu nemám, takže zůstalo jen u snu 😊
OdpovědětVymazatŠári, to ani já ne, ale ráda klavír poslouchám. 🙂
VymazatNemám, poslechnu si večer v klidu.
OdpovědětVymazatNikoli, děkuji za rozšíření obzorů a přeji příjemný den, Helena
Rádo se stalo, Helenko. 🙂 Budu ráda, když se se mnou podělíš o své dojmy.
VymazatHezký den.
Kapelu vůbec neznám. U nás frčí kytara, syn přešel na elektriku a zkouší doma. Na můj vkus až moc poctivě.
OdpovědětVymazatDěkuji za rozšíření obzorů.
Tak to máte doma veselo, Ali. 🙂
VymazatRádo se stalo, hezký den.
Kapelu neznám a ani nemám vyhraněný vkus, většinou poslouchám filmovou hudbu Hanse Zimmera nebo Depeche Mode. A letos jsem se rozhodla, že se naučím hrát na klavít. Jedna klientka mi řekla, že jsem na to moc stará, takže a just jo! :D
OdpovědětVymazatA to já zase jo, ale neznamená to, že si neposlechnu i něco jiného - například Depeche Mode. 🙂
VymazatTy jsi šikovná, tobě to určitě půjde.
Hezký den.
Kapelu neznam, ja posloucham casto hudbu z youtube, co me zaujme.
OdpovědětVymazatPoslala jsem ti zadost ke sledovani meho blogu (emailem, blog mam nyni pouze pro vybrane ctenare), jelikoz na muj blog chodis a komentujes. Budu rada, kdyz ji potvrdis a uvidime se v komentarich i u me na blogu :) mej se hezky a predem dekuji
Já z YouTube, nebo Spotify. A taky máme obrovskou sbírku klasických CD, ale tu už se snažím rozšiřovat jen o interprety, které už máme, nebo když se mi něco opravdu zalíbí.
VymazatMoc ráda bych ji přijela, ale nepřišla mi. Na jaký mail jsi psala? Nemám ji ani v jednom. Komentáře jsou moderované, takže ho uvidím jen já, ale dám ti vědět pod tento, který teď píšu.
Měj se hezky a taky děkuju. 🙂
Tak já jsem asi blázen, ale některé pozvané kontakty mi zmizely, achjo. A nyní zas nemůžu tvůj email vůbec dohledat, abych to zaslala opakovaně. Pokud není tajný a uvedeš ho sem do komentářů (klidně můžeš smazat poté z komentářů, napíšu, až zašlu pozvánku a můžeš hned odstranit), budu ráda. Měj se hezky.
VymazatMoni, z jistých důvodů bych byla radši, kdybys mi tu nechala kontakt na sebe - jakýkoliv, který uvidím jen já a nebudu ho zveřejňovat. Potom se ti ozvu. Děkuji za pochopení. 🙂
VymazatMěl se krásně.